Bednáři

Bednář se zabývá výrobou a opravou sudů, beček, kádí a štoudví. Bednářství má rozsáhlou historii. Ve středověku se poprvé zmiňuje v 8. století. Karel Veliký nakázal správcům císařských dvorů, aby dávali víno jen do kvalitních nádob. Zakázal výrobu puten z kůží. V listině biskupa frisinského z r. 1146 se poprvé bečváři nazývají bednáři.  

Bečváři vyráběli nádobí na vodu, sudy na víno, pivo a zelí, máselnice, ,,hrotky" na mléko, dřezy, štoudve, lejty, škopky, vany, fusky na povidla, "měřice" - míry na obilí, vany, škopky z měkkého dřeva. Bednáři vyráběli bečky, necky, škopky, dřezy, džbery, putny, vědra, máselnice, konve a jiné věci z borového nebo smrkového dřeva. 

Bednářství se rozvíjelo do 70. let 19. století, kdy upadá díky používání kovových nádob. Pracovalo se výhradně ručně a kromě pil, pořízů, hoblíků, bednářských štosů a různých kladiv nebo dlát se jiné nářadí nepoužívalo.