Život a osudy předků

Domy, které obývali moji přímí předci v Nevcehli


Tři bratři Vejmělkové

(osudy ovlivněné 1. světovou válkou 1914-1918)

Josef se narodil 28.7. 1897 v Nevcehli čp. 52 jako páté dítě Jana Vejmělka - bednáře a Kateřiny Vejmělkové rozené Šafránkové. Vyučil se ševcem a pracoval v zemědělství jako pohůnek. V roce 1916 je povolán do armády. Bojuje převážně na italské frontě. Byl těžce zraněn 15.11. 1917 - od té doby měl nepohyblivou pravou ruku v lokti. Na základě zranění mu byla uznána 60% neschopnost. Po válce dostává koncesi na prodej tabáku a tabákových výrobků. Roku 1921 přestupuje do nově vzniklé církve československé. 12.12. 1929 se žení s Ludmilou Novákovou z Ořechova. Stěhují se do nového domu, který si předtím společně postavili. Manželství je bohužel bezdětné. 5.9. 1948 Josef umírá na zhoubné onemocnění srdečního svalu.

Bratr František byl o pět let starší než Josef. Narodil se 4.3.1892 v Nevcehli. Vyučil se kovářem. Těsně před 1. světovou válkou pracuje jako kovářský tovaryš. Roku 1913 byl povolán na vojnu. Slouží v Haliči ve městě Hrušov u 6. dragounského pluku. K dragounům se zřejmě dostává, protože jako kovář umí pracovat s koňmi. V Haliči ho zastihuje zpráva o vypuknutí války. Boje, které se tu vedou jsou nesmírně kruté - armáda má vysoký počet padlých a raněných. Mezi padlými je bohužel i František. Raněný se dostává do pevnostní nemocnice č. 3 v Krakově. 31.10.1914 umírá na zánět pobřišnice. Pochován je v Krakově.

Jan byl z trojice bratrů nejstarší. Byl také nejstarší ze všech sourozenců. Narodil se 18.6.1888 v Nevcehli. Mimo zmíněných dvou bratrů se narodila ještě tři děvčata Marie, Anna a Božena (moje babička). Pracoval v zemědělství, ale rozuměl též bednářskému řemeslu. Rovněž byl povolán do války. Měl štěstí a válku jako jeden z mála přežil. V roce 1935 se žení s Julii Brabencovou z Panské Rozsičky. Narodí se jim dva synové, z nichž starší umírá. Zůstává jim syn Jan. Jan Vejmělek umírá v roce 1945 v Nevcehli. 


Zápisky prastrýce Josefa Vejmělka

(výpověď mladého člověka o hrůzách, které prožívala jeho generace)

Zápisky nejsou deník, jsou sepsány s delším časovým odstupem, ale podávají působivou výpověď, co zažil mladý člověk, který měl potřebu uchovat svoje vzpomínky pro budoucí generace. Přepis je ponechán v původní podobě. Zápisky popisují dobu od 1.8. 1916 - 11.5. 1918.

Dne 1. srpna sem narukoval Jihlavy. Dne 2. srpna sme vyjeli z Jihlavi a přijeli sme do Hallu. 4. srp. sem hned fasoval mundur a byli sme ve škole. 25. srpna sme přišli do baráku. 2. října sem jel na odláb do 9. října. 10. října sem přišel k marškompanii a to k pětadvacáté.

26. října sem přišel k Ers. Kompanii zpět. Dne 31. října sem jel do Jihlavy pro legruty a byl sem jeden den doma. Dne 4. listopade sme jeli do Hallu s legrutama. Dne 10. listopadu sem přišel k asisten cuku do školy.

Dne 20. prosince 1916 sem přišel k marškompanii sedumadvacáté.

19. ledna sme byli v Inšpruku celej regiment a byl tam císař pán z jeho manželkou (císař Karel a jeho manželka Zita). Dne 25. ledna sme fasovali mundur. Dne 4. února sme vyjeli z Hallu na rusko. Dne 8. února sme přijeli do města Kartuškabereza v Ruským Polsku. Dne 28. dubna sme jeli pryč na italský bojiště.

Dne 2. května sme dojeli na místo Bozen, 3. května sme šli k regimentu na kopce 17 km do Egentalu, hned sme byli roztálovaný k jinýmu batalionu a byli sme tam 9 dní, pak sme šli zpátky do Boczu (Bozen) - Bocz je v jižních Tyrolich na dráhu a jeli sme do štelunku k městu Trientu 6 hodin dráhou, dne 13. května sme mašírovali na kopce 35 km po tři dni. 16. května večir sme přišli do štelunku na jihovichod od Trientu za hranicema, 4 km od Itálskýho města Assijago.

Dne 10. června v neděli dělali Talijani od 5 hodin ráno až do deseti hodin večir velky tromlfajer a o pěti hodinách odpoledne dělali na nás angryf a byli odraženi, měli sme tři raněný u kompanie. Dne 18. června dělali Talijáni tromlfajer od 8 hodin ráno až do 11. večir a o 9. hodinách večir Talijáni angrajfovali a byli zase odraženi. Měli sme 8 raněných u naší kompanie. 19. června zase od 4. hodiny dělali tromlfajer a trval do 11. hodin dopoledne, pak sme měli trochu pokoj.

Dne 6. srpna sem jel na odláb ze štelunku, dne 9. sem přijel domu. 24. srpna sem jel z odlábu zase do štelunku. Dne 26. srpna sme se hlásili v Trientu na samlštelích. Dne 27. srpna sme jeli zpět z Trientu do Lublaně a přijeli sme tam 28. srpna a 29. srpna sme jeli z Lublaně pryč. Jeli sme půl dne do Feistriz, tam sme byli do rána na samlštelích a 30. sme jeli na štaci Eraholo. Tam přiletěli Italský eroplány dvakrát prvně tří a podruhý šest a házeli miny na nádraží, bylo při tom hromadu mrtvých a raněných. Večir jsme jeli zase zpátky do Podbrdo, tam sme byli do rána a stať sme jeli zase zpátky do Eraholo. Potom sme hned šli pěšky k regimentu do štelunku.

Dne 2. září na Soči tam sme byli celý dni i noce pořád pod širým nebem ani žádný štelunky tam nebyli a den jak noc pořád artalerie střílela, takže každou chvíli byl někdo raněný nebo mrtvý. Když sme sem přišli, tak zde ještě leželo moc mrtvých asi čtrnáct dní starý, takže byl velký zápach od toho, o vodu sme měli tak velkou bidu že sme fasovali šest mužů půl litru vody deně a byli celý dni velký hyce a nic nepršelo. Dne 9. září padl Novák z Mysliboře, dostal kuličkou do hlavy.

Dne 7. října sme šli za štelunku pryč. Byli sme čtyři dni u regimenzkomanda v lese a pak sme šli zase 26. října do štelunku. 24. října začala na Izonci ofenziva, tak sme šli pořád dopředu, šli sme šest dní každej den 25 km. Ve městě San Danielo sme byli 5 dní, pak sme šli zase dále dopředu. Za tři neděle sme se zastavili u řeky Pijávy. Tam sem byl jenom den 15. listopadu sem byl raněn do pravý ruky, do pravý nohy a do prsou. Dostali sme fortrefu do baráku a bylo nás sedum raněnejch. Hned sem šel na hylsplaz a tam jsem byl do rána. Potom sme jeli s trenem na divizion hylsplac. Tam sem byl tři dny. Pak sme jeli s trenem 18 km do Sacile - tam sem byl do rána. Pak sme jeli s automobilem 50 km do Udine - tam sem byl 8 dní a pak sem jel vlakem do Klagenfurtu a tam sem byl tři neděle. Pak sem jel 1 den do Bad - Hallu. Přijel sem tam 18. prosince a byl sem tam až do 9. dubna (1918). Potom sem jel domů už zdráv na odláb do supravity. 11. května sem byl u supravity ve Znojmě a dostal sem odláb na rok a měl jsem 60% neschopnost. To jsem si vysloužil v tom starým Rakousku. To byla celá moje vojna ve válce od roku 1916 - 1918. To sou zaznamenaný ty nejhlavnější body.

Zpráva o smrti bratra Františka, kterou si Josef zapsal a uchovával.

Záznam o smrti Františka Vejmělka (Vojenský historický archiv)

záznam úmrtí Františka Vejmělka
záznam úmrtí Františka Vejmělka
zápisník a vojenský kalendář
zápisník a vojenský kalendář

Adresy bratrů, jejich příbuzných a kamarádů z válečné doby

Tyto zápisníky měl prastrýc Josef v kapse uniformy na prsou. Zohýbaný roh zápisníku pochází od střepiny granátu. Dvě nepatrné knížky zachránily pravděpodobně Josefovi život. Tak praví rodinná legenda. 

svatební foto Josefa Vejmělka a Ludmily Novákové 1929
svatební foto Josefa Vejmělka a Ludmily Novákové 1929

Svatba se konala 12.12. 1929 v modlitebně československé církve husitské v Jihlavě, snoubence oddal farář František Šťastný. Svědky byli Cyril Novák (zleva u nevěsty), Jan Vejmělek (zprava u ženicha)