Kalendář aneb od zimy do zimy

(svátky světců = jaká jména nosíme, patroni řemesel)

2.2. Hromnice = název pro posvěcenou svíci, kterou církev doporučuje k Boží ochraně. Jinak také svátek Svíčky, Den svíček. Latinsky festum candelarum.

3.2. svatý Blažej = atributem je svíce, železný hřeben (mučící nástroj), vlk a hlava prasete. Patron obuvníků, tkalců, krejčích, koželuhů, kameníků, česáčů vlny, lékařů. Ochraňuje před nemocemi zejména krku. Je patronem dobytčích stád.

5.2. svatá Agáta - česky Háta. Je patronkou kojných a hladovějících. Též ochránkyní žen při onemocnění prsu, přímluvkyně v každém nebezpečí. Atributem jsou ňadra na tácu, také kleště a pánev se žhavým uhlím. Svíce a bochník chleba značí, že chrání před hladomorem.

6.2. svatá Dorota - patronkou zahradníků, květinářů, pivovarníků, nevěst, těhotných žen a šestinedělek. Bývá znázorňována s květinami a ovocem a s malým chlapcem.

14.2. svatý Valentin - patronem mladých lidí a jejich lásky. Byl lékařem a tajně sezdával proti vůli císaře zamilované dvojice.

24.2. svatý Matěj - původně misionář v Etiopii. Atributem je sekyra, kniha a svitky, kopí, kamení. Patronem tesařů, zedníků, kovářů, řezníků, krejčích. Byl sťat sekyrou.

12.3 svatý  Řehoř - římský papež a církevní učitel, patron žáků, zpěváků, hudebníků, studentů sborového zpěvu a ochránce před morem. Lidové pranostiky - Na svatého Řehoře den s nocí v jedné míře.

19.3. svatý Josef - byl tesařem, snoubencem Matky Boží Marie a pěstounem Ježíše. Je patronem tesařů, dřevorubců, truhlářů a kolářů. Jeho atributy jsou lilie, poutnická nebo rašící hůl a tesařské náčiní.

Popeleční středou začíná předvelikonoční postní období. Následovalo šest postních nedělí.

1. Černá, pučálková, liščí

černá - podle černého smutečního oblečení

pučálková - podle pokrmu z nabobtnalého hrachu, který byl postním jídlem

liščí - matky napekly preclíky, rozvěsily je v zahradě na větve stromů, ráno probudily děti, že jim tam preclíky nechala liška.

2.  Pražmová, suchá

Pražmo je staroslovanský pokrm, vznikl pražením nedozrálého obilí.

3. Kýchavná

Kolikrát, kdo tuto neděli kýchne, tolik roků bude živ nebo za tolik roků zemře.

4. Družebná

Znamenala určité uvolnění v postních dnech. Pekly se koláče družbance. Mládež se setkávala a měla příležitost k námluvám. Někde se chodilo do polí a rozhazovaly se tam drobky pečiva s prosbou k Bohu o hojnou úrodu.

5. Smrtná

Zahalovaly se kříže na oltářích, na vesnicích se vynášela Morana házela se do potoka. Symbolika konce zimy a začátek jara - přichází nový život.

6. Květná - Palmarum

Krista vítali palmovými ratolestmi, v našich podmínkách se světí kočičky. Začíná Pašijový týden:

Sazometná, škaredá středa - sazometná  - ten den se vymetaly komíny. Škaredá - Jidáš škaredil na Krista. Tento den by se člověk neměl mračit, neboť by se škaredil všechny středy v roce.

Zelený čtvrtek - farář v kostele obléká zelené roucho, měla by se jíst zelená jídla - symbol zdraví. Kostelní zvony utichají až do Bílé soboty (odlétají do Říma), dětí chodí s řehtačkami a nahrazují je. Člověk má cinkat penězi, aby se ho držely. Hospodyně zametají dům a smetí vynášely za humna, aby se v domě nedržely blechy.

Velký pátek - Kristus umírá. S tímto dnem je spojena víra v magickou sílu země a zázraky, které se tento den dějí.

Bílá sobota - koná se noční bohoslužba - vigilie. Před vigilií se posvětil oheň, kterým se zapálil paškál (velikonoční svíce) a jím se světlo přeneslo do kostela.

Boží Hod velikonoční - slaví se Vzkříšení, součástí bývalo také svěcení velikonočních pokrmů.

Pondělí velikonoční - odbývá se pomlázka, zdobí se kraslice.

První neděle po Velikonocích - Bílá neděle

novokřtěnci nosili naposled bílé roucho. Dnes je spojena se dnem prvního slavnostního svatého přijímání.

23.4. Svatý Vojtěch

Zemřel mučednickou smrtí na Romovském poli v Polsku. Patron české země a také Polska. 

24.4. Svatý Jiří 

Původně římský voják a křesťan. Za víru byl sťat. Bývá zobrazován jako rytíř bojující s drakem. Ten představuje zlého ducha nebo pohanství. Od sv. Jiří se dobytek směl pást na pastvě. Tento den odvádělo poddaní své vrchnosti jarní plat (peníze i naturálie).

25.4. Svatý Marek

Pomocník apoštola Svatého Pavla. Zemřel v Alexandrii mučednickou smrtí.

30.4. Svatá Kateřina Sienská

Je to den, kdy zlé síly nabývají velkou moc, stavení se proto kropila svěcenou vodou. Před vrata, na dvůr se zapichovaly pruty, vidle, košťata, aby se zahnaly čarodějnice.

Domy, které obývali moji přímí předci v Nevcehli

Zápisky prastrýce Josefa Vejmělka

(výpověď mladého člověka o hrůzách, které prožívala jeho generace)

Zápisky nejsou deník, jsou sepsány s delším časovým odstupem, ale podávají působivou výpověď, co zažil mladý člověk, který měl potřebu uchovat svoje vzpomínky pro budoucí generace. Přepis je ponechán v původní podobě. Zápisky popisují dobu od 1.8. 1916 - 11.5. 1918.

Dne 1. srpna sem narukoval Jihlavy. Dne 2. srpna sme vyjeli z Jihlavi a přijeli sme do Hallu. 4. srp. sem hned fasoval mundur a byli sme ve škole. 25. srpna sme přišli do baráku. 2. října sem jel na odláb do 9. října. 10. října sem přišel k marškompanii a to k pětadvacáté.

26. října sem přišel k Ers. Kompanii zpět. Dne 31. října sem jel do Jihlavy pro legruty a byl sem jeden den doma. Dne 4. listopade sme jeli do Hallu s legrutama. Dne 10. listopadu sem přišel k asisten cuku do školy.

Dne 20. prosince 1916 sem přišel k marškompanii sedumadvacáté.

19. ledna sme byli v Inšpruku celej regiment a byl tam císař pán z jeho manželkou (císař Karel a jeho manželka Zita). Dne 25. ledna sme fasovali mundur. Dne 4. února sme vyjeli z Hallu na rusko. Dne 8. února sme přijeli do města Kartuškabereza v Ruským Polsku. Dne 28. dubna sme jeli pryč na italský bojiště.

Dne 2. května sme dojeli na místo Bozen, 3. května sme šli k regimentu na kopce 17 km do Egentalu, hned sme byli roztálovaný k jinýmu batalionu a byli sme tam 9 dní, pak sme šli zpátky do Boczu (Bozen) - Bocz je v jižních Tyrolich na dráhu a jeli sme do štelunku k městu Trientu 6 hodin dráhou, dne 13. května sme mašírovali na kopce 35 km po tři dni. 16. května večir sme přišli do štelunku na jihovichod od Trientu za hranicema, 4 km od Itálskýho města Assijago.

Dne 10. června v neděli dělali Talijani od 5 hodin ráno až do deseti hodin večir velky tromlfajer a o pěti hodinách odpoledne dělali na nás angryf a byli odraženi, měli sme tři raněný u kompanie. Dne 18. června dělali Talijáni tromlfajer od 8 hodin ráno až do 11. večir a o 9. hodinách večir Talijáni angrajfovali a byli zase odraženi. Měli sme 8 raněných u naší kompanie. 19. června zase od 4. hodiny dělali tromlfajer a trval do 11. hodin dopoledne, pak sme měli trochu pokoj.

Dne 6. srpna sem jel na odláb ze štelunku, dne 9. sem přijel domu. 24. srpna sem jel z odlábu zase do štelunku. Dne 26. srpna sme se hlásili v Trientu na samlštelích. Dne 27. srpna sme jeli zpět z Trientu do Lublaně a přijeli sme tam 28. srpna a 29. srpna sme jeli z Lublaně pryč. Jeli sme půl dne do Feistriz, tam sme byli do rána na samlštelích a 30. sme jeli na štaci Eraholo. Tam přiletěli Italský eroplány dvakrát prvně tří a podruhý šest a házeli miny na nádraží, bylo při tom hromadu mrtvých a raněných. Večir jsme jeli zase zpátky do Podbrdo, tam sme byli do rána a stať sme jeli zase zpátky do Eraholo. Potom sme hned šli pěšky k regimentu do štelunku.

Dne 2. září na Soči tam sme byli celý dni i noce pořád pod širým nebem ani žádný štelunky tam nebyli a den jak noc pořád artalerie střílela, takže každou chvíli byl někdo raněný nebo mrtvý. Když sme sem přišli, tak zde ještě leželo moc mrtvých asi čtrnáct dní starý, takže byl velký zápach od toho, o vodu sme měli tak velkou bidu že sme fasovali šest mužů půl litru vody deně a byli celý dni velký hyce a nic nepršelo. Dne 9. září padl Novák z Mysliboře, dostal kuličkou do hlavy.

Dne 7. října sme šli za štelunku pryč. Byli sme čtyři dni u regimenzkomanda v lese a pak sme šli zase 26. října do štelunku. 24. října začala na Izonci ofenziva, tak sme šli pořád dopředu, šli sme šest dní každej den 25 km. Ve městě San Danielo sme byli 5 dní, pak sme šli zase dále dopředu. Za tři neděle sme se zastavili u řeky Pijávy. Tam sem byl jenom den 15. listopadu sem byl raněn do pravý ruky, do pravý nohy a do prsou. Dostali sme fortrefu do baráku a bylo nás sedum raněnejch. Hned sem šel na hylsplaz a tam jsem byl do rána. Potom sme jeli s trenem na divizion hylsplac. Tam sem byl tři dny. Pak sme jeli s trenem 18 km do Sacile - tam sem byl do rána. Pak sme jeli s automobilem 50 km do Udine - tam sem byl 8 dní a pak sem jel vlakem do Klagenfurtu a tam sem byl tři neděle. Pak sem jel 1 den do Bad - Hallu. Přijel sem tam 18. prosince a byl sem tam až do 9. dubna (1918). Potom sem jel domů už zdráv na odláb do supravity. 11. května sem byl u supravity ve Znojmě a dostal sem odláb na rok a měl jsem 60% neschopnost. To jsem si vysloužil v tom starým Rakousku. To byla celá moje vojna ve válce od roku 1916 - 1918. To sou zaznamenaný ty nejhlavnější body.

Záznam o smrti Františka Vejmělka (Vojenský historický archiv)